Čtvrtý vánoční závod v Prachaticích zhatilo v roce 2014 příliš zimní počasí… Zato pátý vánoční závod o rok později byl pod azurovou oblohou a při takřka ideálních teplotních podmínkách. Není tedy divu, že prachatičtí borci si závod nenechali ujít.
Pravidla závodu byla jako vždy jednoduchá. Jeď jak chceš, ale dvakrát stejně rychle. Pokud rozdíl mezi tvými časy bude nejmenší ze všech, tak vyhraješ a získáš tu čest načít láhev šumivého vína a pronést proslov k vánočnímu přípitku.
Pravidlo o nejmenším rozdílu mezi jízdami dává šanci vyhrát každému, kdo se jen trochu udrží na skejtu a je jedno, jak je dotyčný starý, jakou má skutečnou výkonnost a jakého je pohlaví… A zbývá pouze místo pro zábavu…
Každý se snažil najít tu nejlepší taktiku, jak dosáhnout shodných časů. Já jsem se snažil oladnou jízdu, Fakíz zas volil pomalejší rozjezd a třeba Kozlíkova Irenka jela na své hadimršce, se kterou je sžitá… co na tom, že jela slalom z opačné strany.
Po dvou kolech byl na tom nejlépe Franta Zíka s rozdílem 0,1s. Na děleném 2-3 místě jsem byl já a Roman Podlaha ml (0,2s), čtvrté místo patřilo Kozlíkovi (0,5s), 5-6 místo bylo v držení Romana Podlahy staršího a Terezky Podlahové (0,6s) a 7-8 místo patřilo Simonkovi a Irence. V tom se ale na scéně objevil opozdilec Áda Zíka.
Říkám mu: „Ádo, jseš na řadě!“. Áda na to: „Nejedu, mám povinnosti a dlouho jsem na tom nestál…“. V tom měl asi pravdu. Naposledy, když se postavil na sk8 tak to skončilo zlomeninou. Áda je totiž neuvěřitelnej bojovník a nedokáže jet jen tak. Prostě je zvyklej do všeho jít po hlavě a naplno.
„Ádo, už jsem tě tu napsal, takže jedeš… Jen na sebe dej pozor, ať s sebou zase nesekneš…“. Ádova žena Stáňa to neviděla ráda, ale Áda je chlap, co nezkazí žádnou srandu a dokáže zvednout hozenou rukavici. „Tak teda jo, brácha, půjč mi skejt!“ a už se Áda hrne na rampu. Následuje mohutný odraz a Áda do skejtu šlape, jako by se jednalo o mistrovství světa. Modlím se, aby se mu něco nestalo, protože to už by ho mezi nás Stáňa nikdy nepustila.
Áda měl třetí nejrychlejší čas dne, ale na to se nehrálo. Důležitá byla opakovatelnost jízdy. Áda se tedy opět odrazil a výsledný rozdíl byl 0,2s. V tu chvíli byl na děleném druhém až čtvrtém místě.
Následovaly rozjezdy o konečné pořadí. A Áda zajel opět vyrovnaně a svůj rozjezd vyhrál. Bylo na něm vidět, jak je rád, že s bráchou obsadili první dvě místa. Ihned se sebral a se slovy „Za chvíli jsem zpátky…“ odběhl do auta a přinesl několik čepic a několik DVD s filmem Burácení. V tu chvíli se stal hlavním sponzorem závodu! Fakíz otevřel sektík, všichni jsme si popřáli, udělali si společnou fotku, kterou hned Áda zeditoval a s dobrým pocitem jsme se rozešli do svých domovů.
Věřím, že příští rok (tedy už letošní vánoce ) se na prachatickém Tatraně opět sejdeme, a že to bude opět zábavné svezení.
Petr Janoušek